Když slova nedávají smysl: O významu sluchové percepce pro čtení a psaní

Když slova nedávají smysl: O významu sluchové percepce pro čtení a psaní

autor:

Petra Vášová

Martina Kastnerová

„Které slovo je delší – had nebo žížala?“ zeptáte se dítěte. A ono bez zaváhání odpoví: „Had.“

Na tomto příkladu si můžeme demonstrovat, že dítě často vnímá délku slova podle významu, nikoli podle počtu hlásek. Neuvědomuje si, že slovo je zvuková forma, kterou lze analyzovat na slabiky či hlásky. A pokud tuto dovednost nezíská včas, může to zásadně ovlivnit jeho schopnost číst, psát a porozumět řeči.

Proč je sluchová percepce klíčová?

Sluchová percepce není „jen o slyšení“. Je to schopnost slyšené rozlišit, zapamatovat si a vědomě s tím pracovat. Dítě se díky ní učí:

• vytleskávat rytmus slov či básniček,
• určit první nebo poslední hlásku ve slově,
• slyšet rozdíl mezi podobně znějícími slovy (např. „brát“ a „drát“),
• rozkládat slova na hlásky (analýza) nebo je naopak skládat dohromady (syntéza).

Tato schopnost tvoří základ pro čtení i psaní. Pokud je oslabená, může se dítě uchylovat k různým náhradním strategiím: číst pomalu, potichu si slova skládat, nebo si při čtení domýšlet význam. Při psaní pak často vynechává písmena, zaměňuje podobné hlásky nebo dělá chyby v měkčení, délce samohlásek či skloňování.

Když uši nespolupracují

Nejvíc potíží vzniká, pokud je narušena tzv. fonologická manipulace – schopnost uvědomit si, že změna jedné hlásky mění význam slova. Dítě pak třeba nepozná, že „pila“ a „bila“ nejsou totéž. Problém může být i v udržení hláskové struktury slova, což se projevuje například u dětí s vývojovou dysfázií.

Zajímavé je, že si člověk v průměru zapamatuje jen asi 10 % toho, co slyší, a 20 % toho, co slyší a zároveň vidí. Proto je důležité zapojit při učení více smyslů najednou.

Jak dětem pomoci?

Dobrá zpráva je, že sluchovou percepci lze cíleně trénovat. U menších dětí jde hlavně o hravé aktivity:

• Hra na tichou poštu – dítě opakuje šeptaná slova či věty.
• Vytleskávání slov a básniček – například: „Sedí liška pod dubem, má píšťalku a buben.“
• Rozlišování zvuků – zavázat dítěti oči a nechat ho hádat, jestli někdo trhá papír, cinká klíči nebo hází míčem.
• Slovní fotbal – nejprve na slabiky, později na celá slova.
• Určování první či poslední hlásky ve slově.

Velmi účinná je například metodika Trénink jazykových schopností podle Elkonina, která vznikla na Slovensku už v roce 2000 a dnes se používá i u nás, a to nejen v mateřských školách, ale i při doučování. Děti se díky ní učí, že slovo je tvořeno hláskami, které se dají rozdělit, měnit či skládat. Využívají se při ní různé vizuální pomůcky – obloučky, tečky, schémata slabik – a vše probíhá hravou formou.

Není to jen o uších

Sluchová percepce ale není izolovaná dovednost. Úzce souvisí například s orientací v prostoru, s vnímáním vlastního těla, s představou o čase či s matematickými dovednostmi. Děti se učí rozlišovat pojmy jako nahoře, dole, vpravo, vlevo. Zvládají jednoduché matematické úlohy typu: „Kolik zůstalo knoflíků, když ti dva spadly vedle misky?“

Když máte podezření

Pokud máte pocit, že dítě některé úkoly opakovaně nezvládá, je vhodné vyhledat odborníka – psychologa, speciálního pedagoga nebo logopeda. Ti mohou využít různé diagnostické nástroje, například:

• vyšetření sluchového vnímání,
• testy fonematického sluchu,
• vyšetření jemné a hrubé motoriky,
• orientační testy pozornosti,
• zkoušky jazykového citu.

Pro děti bývá velmi motivující, když mají svůj vlastní „kufřík první pomoci“ – portfolio, ve kterém najdou hravé úkoly a obrázky. Díky tomu nejsou zahlceny pouze slovy a učení je pro ně srozumitelnější a přístupnější.

Malý velký krok k úspěchu

Dítě, které si uvědomí, že slova nejsou jen významy, ale také „zvuky poskládané dohromady“, má mnohem vyšší šanci stát se úspěšným čtenářem a „písařem“. A především – z písmenek, slabik i slov se pro něj stane hra, ne trápení.