Když dítě ubližuje samo sobě: Jak rozpoznat a nabídnout pomoc?

Když dítě ubližuje samo sobě: Jak rozpoznat a nabídnout pomoc?

autor: Martina Kastnerová

Možná máte ve svém okolí dítě, které si záměrně ubližuje – řeže se, pálí, vytrhává si vlasy nebo si způsobuje modřiny. Počty dospívajících, kteří mají zkušenost se sebepoškozováním, bohužel rostou. Tento problém se ale netýká pouze teenagerů. Objevuje se i u mladších dětí či dospělých. Proč k němu dochází a jak jim můžeme pomoci?

Co je sebepoškozování?

Sebepoškozování znamená vědomé, záměrné, opakované ubližování vlastnímu tělu, většinou bez úmyslu si vzít život. Slouží jako způsob, jak zvládnout nesnesitelné emoce, zmírnit vnitřní napětí nebo získat pocit kontroly.

Ne vždy je však toto chování plně vědomé. Někdy k němu dochází ve stavech disociace (odpojení, ztráty propojení s realitou, odcizení), kdy člověk jedná „jako ve snu“ a mívá jen minimální vědomí toho, co dělá. Přesto i tehdy plní sebepoškozování určitou funkci – pomáhá psychickou bolest přetavit do bolesti fyzické, kterou lze aspoň na chvíli ovládat a unést.

Proč si děti ubližují?

Motivů, které mohou vést k sebepoškozování, existuje mnoho. Nejčastěji jde o:

• úlevu od silné psychické bolesti (pocity zoufalství, úzkosti, zloby, vnitřního chaosu),
• snahu získat pocit kontroly nad svými pocity či tělem,
• volání o pomoc a snahu upoutat pozornost okolí,
• potřebu trestat sama sebe za domnělé chyby,
• touhu někam patřit a odlišit se (například prostřednictvím emo stylu).

Za těmito projevy se často skrývá hlubší příběh – trauma z dětství, šikana, problémy v rodině, náročné životní události nebo duševní onemocnění.

Přímé a nepřímé formy ubližování

Sebepoškozování se nemusí projevovat pouze řeznými ranami na kůži. Existují také „nepřímé“ formy – například když se člověk opakovaně vystavuje situacím, které mu ubližují, zůstává ve vztahu s agresivním partnerem, přejídá se, hladoví, pije alkohol nebo užívá drogy. I zde jde často o snahu uniknout psychické bolesti.

Bludný kruh bolesti

Nebezpečí sebepoškozování spočívá v tom, že přináší dočasnou úlevu. Právě proto se z něj může stát návyk, z něhož je těžké vystoupit. Často se tak vytváří začarovaný kruh: člověk cítí bolest, uleví si sebepoškozením, na chvíli se mu uleví – ale poté přicházejí stud, výčitky a strach z odhalení, což znovu vyvolává bolest.

Co dělat, když má dítě sklony k sebepoškozování?

Pokud si všimnete, že si dítě ubližuje, rozhodně to neignorujte. Mluvte s ním citlivě a bez odsuzování. Možná Vás napadnou otázky typu „Proč to děláš?“ nebo „Vždyť máš všechno, co potřebuješ!“, ale místo toho zkuste hlavně naslouchat. Pro mnoho dětí představuje sebepoškozování způsob, jak světu naznačit, že jim není dobře – je to tichý výkřik o pomoc.

Zde je několik tipů, co může dítěti pomoci:

• Odklonit pozornost – například procházka, cvičení, tvořivé aktivity.
• Zchladit emoce – studená sprcha, kostky ledu, intenzivní pohyb.
• Zaměřit se na smysly – vyjmenovávat věci, které dítě vidí, slyší, cítí.
• Odložit sebepoškození – zkusit vydržet například 30 minut a vyplnit tento čas jinou činností.
• Psát si deník – zaznamenávat své pocity, vést si deník vděčnosti.
• Nahrazující aktivity – kreslení po kůži fixou místo řezání, mačkání antistresového míčku, vyšívání červenou nití.

Krizový plán

Velmi účinnou pomůckou je krizový plán – seznam kroků, co dělat, když přijde silné nutkání si ublížit. Dítě si může předem sepsat:

• co mu pomáhá se uklidnit,
• koho může kontaktovat,
• kam jít, aby nebylo samo,
• co si říkat (například věty typu „Mrzí mě, že se takhle cítíš, ale vydržíš to“).

Plán by měl být uložen na snadno dostupném místě – třeba v mobilu nebo peněžence.

Ulevit si bezpečně

Některým dětem pomůže, když sebepoškozování nahradí bezpečnější alternativou. Mohou například kreslit po kůži, mačkat plastelínu, trhat papír, foukat bubliny nebo křičet do polštáře. Důležité je, aby si našly techniku, která jim pomůže zvládnout napětí a zároveň je sebelaskavá.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Pokud se sebepoškozování opakovaně vrací, dítě má hluboké rány, mluví o smrti nebo není schopné zvládnout situaci samo, je na místě vyhledat psychologa nebo psychiatra. Sebepoškozování může být příznakem vážnější psychické poruchy, kterou nelze vyřešit pouze svépomocí.

Naděje existuje

Sebepoškozování není bezvýchodná situace. Pomoc existuje. Děti, které si prošly těžkým obdobím, se mohou naučit nové způsoby, jak zvládat své emoce, a přestat si ubližovat. Klíčová je trpělivost, laskavost a víra, že změna je možná.

Pokud máte podezření, že si někdo ve Vašem okolí ubližuje, nezůstávejte na to sami. Obrátit se můžete například na Linku Bezpečí (tel. 116 111) nebo na odborníky v krizových centrech.